Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seznámení s nahatou slečnou 2.2.2008

 

Obrazek

Moje panička se od malička přátelí s jednou moc príma kamarádkou, která už dlouhou dobu toužila po naháčkovi. Konečně si ho pořídila a naše paničky se rozhodly, že náš seznámí. Moc jsem se těšil, že budu mít nového kamaráda, vlastně kamarádku, se kterou si budu hrát stejně jako s Warrtíkem, ale už od první chvíle bylo jasné, že tohle bude něco úplně jiného. Chica (Čika) je sedmiměsíční čínský chocholatý pes, váží necelé čtyři kilogramy, tak jsem musel být hodně opatrný, abych ji nezašlápl.

Holky k nám dorazily po čtvrté odpoledne. Protože jsem vítací bulík, okamžitě, jak jsem zpozoroval, že k nám někdo přišel, jsem se ho chystal pořádně po bulíkovsku přivítat. Moje panička držela v náručí někoho, koho jsem v životě nikdy neviděl. Do obýváku vstoupila moc pěkná mladá slečna, můj pán se s ní přítelsky pozdravil, tak jsem věděl, že i já se budu hezky vítat. Pán mě držel, abych tu štíhlu drobnou Kačenku neporazil, přece jen není zvyklá na pejsky mé váhové kategorie. Hladila mě po hlavě a po zádíčkách, moc se mi to líbilo. Pak jsem se chtěl přivítat taky s tou maličkou hubeňoučkou šedivou slečnou. Myslel jsem si, že to bude vypadat stejně, jako když jsem se poprvé viděl s Warrtíkem. Ale Chica se mě moc bála a pořád ode mě prchala. V jednu chvíli jsem se k ní vydal trochu blíž. Jak já jsem se lekl! Nic jsem jí neudělal, ale ona na mě tak zaštěkala a zavrčela, že jsem z toho byl celý paf.
Původně měla návštěva vypadat tak, že já, šikovný a poslušný bulík, ukážu paničce naháčka, jak umím plnit povely, jak umím krásně "Sedni", "Lehni", "Zůstaň", "Dej pac", "K noze", "Ke mně" a jak jsem hodný, ale protože jsem se malé Chici tak lekl, nebyla se mnou pěknou chvíli žádná řeč. Myslel jsem, že jsem něco udělal špatně, že na mě taková malá bytůstka tak křičí, mrzelo mě to, že se mě bojí a že si se mnou nechce hrát. Po chvíli mého schovávání pod stolem jsem se přece jen odhodlal a zkusil se k ní přiblížit. Chodili jsme kolem sebe dokola, já přestal klopit uši dozadu a ukázal jsem jí, jak se umím smát.



Obrazek

Vyskočil jsem si k paničce na gauč (na povel "Hopi") a u ní jsem se cítil dobře. Druhá panička Kačenka si vzala svoji nahatou slečnu na klín a zkusily nás k sobě přiblížit ještě víc. Na zemi jsme kolem sebe chodili asi tak přibližně metr vzdálení. Teď jsme u sebe seděli ve vzdálenosti maximálně poloviční.





Chica tak krásně voněla, voněla úplně jinak než ostatní pejsci, ke kterým jsem si zatím přičichnul. No jo, slečna :-)
Pomalu jsme se k sobě přibližovali čím dál víc, ale když na mě zase zavrčela, nechtěl jsem, aby štěkala, seskočil jsem raději z gauče dolů na zem.
Jsem bulík, nejsem strašpytel, tak jsem se přece jen odhodlal znovu se k ní přiblížit. Ona si mě ale pořád kontrolovala z bezpečného místečka u své paničky na klíně a občas ještě trochu zavrčela. Na štěstí už neštěkala. Já jsem neštěkal, nezavrčel ani jednou za celé odpoledne, kdy u nás byly na návštěvě. Takový jsem hodný bulík.
Další přibližovací pokus. Vzdálenost půl metru, obě paničky si nás držely a hladily, ta moje mi pořád říkala, jaký jsem hodný. Chica se mě pomalu přestávala bát a nevrčela na mě, ani když jsem se přiblížil o další kousek. To jsem byl moc rád.


Obrazek



Už jsme pokročili. Vzdálenost třiceti centimetrů se také obešla bez zavrčení, to byl panečku úspěch. Chica se sice tulila k paničce, co nejvíc to šlo, klepala se - nevím, jestli strachy nebo zimou - já bych se asi, být celý nahatý, taky klepal.





Obrazek

A tak jsme se na sebe pořád dívali a smáli, vrčení nahaté slečny skoro ustalo. Mohli jsme všichni vedle sebe sedět naprosto v klidu. Bohužel nastala jiná komplikace - panička nahaté slečny má alergii na psí srst (proto taky naháček byla jediná možná volba, když chtěla mít psa), tak začala kýchat a návštěva se tedy chýlila ke konci.






Na konec se nám podařilo vedle sebe ležet a koukat se na sebe bez jakýchkoliv projevů nelibosti. Chica už byla unavená, začaly se jí zavírat očka, byl to pro ni náročný den. Stejně jako pro mě. Asi se mi o ní bude několik dní zdát.

A snad se její paničce podaří naučit jí všechno to, co umím já.




Závěrečné foto s návštěvou :-)

 

Obrazek

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA