Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výcviková pomůcka KLIKER

Když si mě pán s paničkou přivezli 14.5.2006 domů, nechali mě sice trochu po novém domově rozhlédnout, ale už první den mi dávali jasně najevo, co smím a co ne, kam si můžu sednout, kam nesmím lézt (třeba na schodiště). Volali na mě mým jménem, hladili mě, říkali mi různá slova, kterým jsem ještě nerozuměl, ale když jsem něco udělal, tak mě chválili mnohem víc a já se začal postupně učit nové věci.

Už první den jsem dostal obojek, ale protože jsem nebyl zvyklý ho nosit, pořád jsem si sedal na zadek a škrábal se zadní packou na krku, protože mi obojek vadil. Po první procházce na vodítku mi raději páníček koupil nový obojek, trochu menší, protože nějak neodhadnul velikost mého krku. Dodnes mám problém, že se mi občas přetáhne obojek přes hlavu, mám totiž hlavu menší než krk. Na dlouhém vodítku mě učili přivolávat. Pán mi uvolnil vodítko a panička mě zavolala k sobě. Když jsem k ní doběhnul, moc mě pochválila a dala mi pamlsek. pak mě přivolal pán a já běžel zase k němu. Tak mě chvilku volali a já běhal od jednoho k druhému, než jsem uměl krásně přiběhnout na "Ke mně!". Postupem času mě ještě naučili, abych si při tomhle povelu sednul čelem k nim a podíval se jim do očí. Až tehdy mi totiž dali odměnu a pochválili mě.


První povel, který jsem se naučil, bylo "Sedni!". Panička mi dala přičichnout k pamlsku, který měla v ruce a před čumáčkem mi tu ruku trochu zvedla a jak jsem se k ní natahoval, tak se mi posadil zadek na zem a už jsem tu dobrotu dostal. Přitom mě panička moc chválila, hladila po hlavě a po zádech a opakovala "Hodnej, tak je sedni". Pak už jsem uměl sednout i bez vůně pamlsku. Ale pomáhá mi, když vidím, že má panička přede mnou ruku sevřenou v pěst, víc se snažím, co kdyby tam přece jen pro mě něco měla. Když mám chuť, tak si vyskočím na židli a sedím tam. Sedává tam přece i pán s paničkou i návštěvy, tak proč by tam nemohl sedět taky bulík? Spoň mám lepší přehled o tom, co se v pokoji děje :-)



Když jsem se naučil sednout, učili mě lehnout. Opět s pamlskem před čumáčkem, ale tentokrát pán ruku položil na zem a já se zajímal, co v ní má, tak jsem si k ní lehnul. V tu chvíli řekl pán ještě jednou "Lehni! Hodnej pejsek, tak je lehni" a zase mě pohladil po zádech a otevřel ruku s pamlskem. Dodnes mi pomáhá, když mi při povelu "Lehni!" ukážou prstem k zemi.


Panička mě naučila i povel "K noze!", naučil jsem se ho rychle a moc rád jsem ho předvedl pánovi, když se vrátil z práce, měl ohromnou radost, moc mě chválil. Chodili jsme spolu s paničkou po zahradě, držela si mě u levé nohy a pak jsme se zastavili a ona řekla: "K noze sedni!" A protože jsem povel "sedni" už znal, tak jsem ho splnil. Panička mě pochválila, pohladila, dala mi kousek sýra a zopakovala: "Tak je k noze, hodný pejsek, tak je k noze". Pak už jsem ani nechodil vedle ní, ale běhal si, jak se mi chtělo. Zezačátku jsem se sice občas posadil před paničku, jako když mě přivolávala "ke mně", ale žádnou odměnu jsem nedostal, musel jsem se posadit správně k její levé noze a podívat se k ní nahoru do očí. Až tehdy se na mě usmála a pochválila mě a dala mi pamlsek. Dnes už umím na povel přiběhnout a posadit se k noze úplně správně. Jen jako ostatní pejskové většinou nesedím vedle pána nebo paničky, ale sednu si přímo na jejich nohu, aby viděli, jak dobře vím, kde tu levou nohu mají :-)

Další den jsem uměl i "Dej pac!" Zezačátku jsem sice paničku zlehka kousal do palce té ruky, kterou mi pacinku brala, ale pak jsem se naučil dávat jí pac sám. Panička mě to učila v sedě. Posadila se přede mě a řekla: "Dej mi pacinku" a vzala mojí pravou tlapku do ruky. Jenže zezačátku jsem vůbec nevěděl, co chce dělat a tak jsem jí z lásky opatrně kousnul do palce. Ale panička svoji snahu nevzdala a opakovala to tolikrát, než jsem jí tedy tu tlapku dal bez kousání. Najednou mě začala chválit a dostal jsem mňamku. Tak jsem to napodruhé udělal stejně, když řekla zase "dej mi pac". Pak už se nemusela
ani svojí rukou dotknout mé pacinky, stačilo jí jen nastavit a já jí svoji tlapku do její dlaně položil sám. Měla z toho obrovskou radost :-) Dnes se podáním pacinky vítám s tím, kdo mi řekne "dej pac", ať jsou to rodiče mého pána nebo paničky a taky občas nabízím pacinku, když cítím, že moji páníčci obědvají. To jim dávám pacinku třeba opakovaně, ale nic nedostanu :-(



Když mi byl asi rok a půl, našel pán na internetu zajímavou informaci o výcvikové pomůcce zvané klikr (clicker, kliker). Koupil nám ji a hned první den vyzkoušel, co všechno umí. Krásně cvakal. Když cvaknul, dostal jsem pamlsek. Napoprvé několikrát jen tak za to, že jsem se pánovi díval do očí, nemusel jsem dělat nic jiného. Soustředil jsem se na to cvakání a na pána a na to, co mi říká. Pán mi dával různé povely a já se moc snažil, abych je splnil co nerychleji a nejpřesněji, protože hned po splnění cvaknul kliker a já dostal odměnu a byl jsem pochválen. Moc mě to s klikerem bavilo a paničku s pánem taky, protože viděli, že se snažím mnohem víc. Nejvíc mě mrzelo, když jsme se doučili a přestali klikat. Já jsem chtěl další dobrůtku, ale panička už mi dát nechtěla, abych jich nesnědl už moc, tak jsem musel na dobrotu počkat až do další lekce cvičení.

Jak tedy používat kliker? Milé paničky a milí páníčci, naučte se to správně, protože jen tak bude mít využití tohoto zázračně jednoduchého cvakátka úspěch. Kliker a jeho používání je vyzkoušená metoda klasického učení podmiňováním. Jde o to ukázat pejskovi, že kdykoliv uslyší cvaknutí, dostane odměnu. První seznámení s klierem není žádnou složitou lekcí, kdy učíte pejska kotrmelce, ale jen opakování (tím pádem pozitivní posilování a upevňování) cvaknutí a následného pamlsku.

Sedněte si s pejskem naproti sobě a řekněte jeho jméno. Tak, jak ho oslovujete vždycky, neužijte ani zdrobnělinu ani přezdívku pro mazlíčka, zkrátka řekněte jeho jméno, mile a přitom rázně. Pejsek se na vás podívá a vy cvaknete klikerem a okamžitě dáte pejskovi odměnu. Po malé odmlce totéž dvacetkrát zopakujete: oslovíte ho, vyčkáte, až se na vás podívá, cvaknete a zároveň s cvaknutím mu dáte pamlsek. Pejsek si na základě opakování vytvoří spojení, že když slyší cvaknutí, dostane odměnu. Zvlote takový druh pamlsků, který vašemu pejskovi opravdu chutná, který není příliš sladký nebo tučný, který je malý a který můžete dát pejskovi vícekrát (sami si vyzkoušíte, jaké pamlsky dělají vašemu pejskovi největší radost a zroveň mu nejméně škodí - po pamlscích by neměl mít zažívací potíže, neměl by se jimi přejíst, měl by se kvůli nim opravdu snažit - nám vyhovují malé psí sušenky nebo třeba na kostičky nakrájený sýr nebo banán).

Při dalších lekcích už bude váš pejsek vědět, že když ho zavoláte a on se na vás podívá, dostane odměnu (hned po tom, co cvaknete - cvaknutí klikerem znamená potvrzení, že byl povel proveden pejskem správně, je to pochvala - když už jsme u chválení, to samozřejmě nevypouštíte, chválíte stejně, jako kdybyste kliker neměli). Můžete tedy začít cvičit povely. Řeknete třeba: "Sedni!" (podrobný popis učení tomuto povelu je o pár řádek výš) a jakmile si pejsek sedne, pochválíte ho, cvaknete klikerem, odměníte ho pamlskem a zopakujete povel, aby věděl, že tak je to správně. A zase znovu, po chvilce zopakujete povel, pes ho předvede, vy ho pochválíte, zároveň cvaknete a odměníte dobrotou a znovu zopakujete správný povel. Uvidíte, že s klikerem půjde učení vašemu pejskovi mnohem lépe, bude mnohem snaživější, bude se snažit povel splnit co nejrychleji, aby už konečně slyšel cvaknutí a dostal dobrotu :-)

S klikerem můžete cvičit jakýkoliv povel, ale nesmíte cvaknout, dokud pes povel nesplní správně. Zmátli byste jej a nic by se nenaučil. Jakmile pes zvládne správně povely s klikerem, můžete zkoušet opakovat provádění povelů bez klikeru a postupně i bez odměn. Čas od času opět použijte i kliker a odměny, aby pejsek nevěděl, kdy pamlsek dostane a kdy ne, aby se nepřestal snažit. Co ale nikdy nezapomeňte, je pořádná chvála. Chválit pejska za jakýkoliv správně splněný povel úsměvem a skoro až divadelní scénou, hlazením a slovíčky ("hodný, šikovný, tak je to správně, moc hodný pejsek...".) je ta nelepší odměna, jakou svému pejskovi můžete dát. Když necvaknete klikerem nebo když mu nedáte pamlsek nebude se na vás zlobit, ale když ho přestanete chválit, bude mít pocit, že ho nemáte rádi a pomalu vyhsnou jeho naučené reakce, za které jste ho dříve chválili.

Na internetu se dá najít několik stránek, které se používání klikeru při výcviku zvířat věnují (časem sem odkazy doplníme
)


Povely a následné chování páníčka:
Mám své místečko, kam mě panička ukládá, když odchází z domu. Mám tam své hračky, svůj pelíšek, vodu a taky misku s granulkami. Když mě panička učila povel: "Na místo, místečko!", tak jsem si to spojil vždycky s tím, že mě zase zavře a že tam budu sám a budu čekat, než se vrátí z práce. Když jsem ze začátku slyšel to známé "Lukýnku, na místo!", tak jsem tam jít nechtěl, protože jsem si myslel, že budu zavřený a tak jsem se schválně schovával v obýváku za křeslem nebo v jídelně pod stolem. Panička na mě volala, lákala mě na dobrůtku, ale já jsem nechtěl. Když si zalezla ke mě pod stůl a rozdělila se se mnou o kousek sýra, tak jsem pak šel za ní až k místečku. Tam mi dala zase odměnu. Kdykoliv mě pustí ven vyvenčit, učí mě, abych se hned po návratu posadil na místečko a počkal na odměnu. Pokaždé něco dostanu. Někdy mě volá na místečko jen tak, asi mě chce zmást, protože pak dveře nezavírá, a nebo mi chce jen tak dát odměnu, to se mi líbí. Přestal jsem se bát, že budu sám zavřený na místečku, když slyším, jak tohle panička volá a často se tam i těším, protože mi panička dá oblíbenou žvýkací tyčinku nebo piškot s kapkou pupalkového oleje. Naučil jsem se hned ráno po vyvenčení vrátit se na pelíšek, tam si pochutnám na odměně a někdy mě tam panička nechá. Uloží mě, pohladí, řekne, že se vrátí a že můžu spát. Někdy přijde domů dřív, někdy trochu později, ale pokaždé se na ní moc těším, protože kdykoliv přijde, moc hezky mě vítá a chválí mě, že jsem se nepočůral a že jsem nic nerozkousal a pak si sedne ke mě na zem, roztáhne ruce a já se do nich zatočím, ona mě obejme a chvíli se k sobě tulíme. Kvůli tomuhle tulení si na místečko půjdu sednout příště zase a rád :-)



Rada pro všechny páníčky: na svého psího miláčka co nejmíň křičte, spíš vůbec, nemlaťte ho, ale zato ho o to víc chvalte za každou sebemenší věc, kterou udělá správně. Platí tady totiž základní pravidlo učení - pozitivně (pochvalou, odměnou) posilovat žádoucí chování. Pokud pejsek dělá něco, co nemá, rázným hlasem řekněte: "Nesmíš!" (ať už strká hlavu do vašeho talíře nebo vrčí na lidi nebo jiného psa). Pokud očuchává nebo olizuje něco, co nemá (odpadky, výkaly, rozlité chemikálie) řekněte: "Fuj!"

Dovoluje-li si na vás vaše štěně, je-li agresivní, okamžitě zasáhněte a ukažte mu, že pánem u vás doma jste vy a ne bulík. Nejosvědčenější metoda není bití nebo řvaní, ale položení psa na znak, břichem nahoru (tzv.podřízená poloha) a chvilku ho tak přidržet. To vy jste ten dominantní, proto to psovi musíte dát jasně najevo. Toto se doporučuje praktikovat hlavně u štěňat, většího bulíka byste totiž na záda pokládali poněkud obtížněji. ...