Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdraví u bulteriérů

 

Když se narodily děti sourozencům mých pánů, všichni říkali: "Hlavně aby byly zdravé". Zdraví na prvním místě, za peníze si prý zdraví nikdo nekoupí. Zdraví je to nejcennější, co může člověk mít....


Ale co bulíček? Nepamatuju si, že by mým pánům kdokoliv přál, když mě přijali do své rodiny, abych byl hlavně zdravý. Slyšel jsem věty jako: "Jenom aby někoho nepokousal" nebo "Ježíš, ten je nádhernej, takovej roztomilej" nebo "Teď je hodný, ale počkejte, až vyroste"nebo "To je to bojové plemeno, že jo?" Nikdo se nezmínil mým pánům o tom, že jim i mně přejí, abych pěkně rostl, aby se mi nic nestalo, abych byl zdravý, abych k panu veterináři musel jen na očkování..... Až když mi byl rok a já musel na operaci, tak pak mi všichni drželi palce, abych se rychle uzdravil a aby to nebylo nic vážného. Čím delší dobu žiju se svou paničkou a pánem, tím víc informací o životech bulíčků si moji nejbližší zjišťují. Pročítají knížky o mém plemeni i internetové stránky o jiných bulteriérech a dozvídají se nové, většinou smutné věci o tom, jak se bulíčkům u nás žije a co je nejvíc trápí.

 

ObrazekBulteriéři jsou vyšlechtění psi. Dlouhá léta se šlechtitelé snažili nakřížit různé rasy psů, aby získali odvážného, oddaného, hrdého, mohutného psa, který bude budit respekt v očích ostatních stejně jako bude úspěšný coby účastník psích výstav. Dnes známe bulteriéry jako mírumilovné a přátelské společníky. Jakékoliv šlechtění s sebou nese rizika toho, že se dříve nebo později objeví nějaká slabina, často se vyskytující onemocnění. Bulteriéři nepatří k plemenům, která by se průměrně dožívala dlouhého věku. Spíše naopak, dlouhověkost je u nich vyjímkou. Nikdy nevíme, jak dlouho budeme žít, ať už jsme člověk nebo pejsek, o to víc se musíme snažit, abychom každý náš společný den, který nám byl dopřán spolu strávit, prožili co nejkrásněji. Aby každý den za něco stál.

 

Bulíci (obzvlášť ti typicky bílí) trpí často kožními problémy. Nejsou to jen známé lysinky uprostřed hlavy mezi ušima, ale i vážnější kožní onemocnění, plísně, alergické vyrážky (od polehávání v trávě nebo poštípání parazity - blechy, sametky, dravčíci), aknózní pupínky nebo často záněty v meziprstí na tlapkách. Nejsmutnější a nejvážnější jsou případy, kdy bulíček z ničeho nic omdlí nebo když začne pít mnohem víc vody než dosud. V prvním případě totiž veterinář většinou zjistí vrozenou vadu srdce (dysplasie mitrální chlopně nebo stenosa aorty), ve druhém případě konstatuje onemocnění ledvin (selhání ledvin). Toto jsou dva druhy nejčastějších vážných nemocií postihující zvlášť bulteriéry. Jejich léčba je nutná, finančně nákladná a bohužel bez dobré prognózy. Nedá se jí předejít, není chybou majitele psa. Veterinář může vašemu bulíčkovi poslechnout srdíčko stetoskopem (do devátého měsíce věku se však nedají přesně určit degenerativní vrození srdeční vady), ale mnohem přesnější vyšetření se nazývá "Doppler", provádí ho jen specializované veterinární kliniky. Vyšetření ledvin se provádí nejčastěji laboratorním rozborem krve a moči. Mezi další vyšetření z rozboru krve, která se vám vyplatí, jsou jaterní testy, testy na zjištění přítomnosti parazitů v srdci a vyšetření štítné žlázy.

 

O bulících je známo, že jsou to energičtí psi, i když já osobně bych se nazval mnohem přesněji pokojovým gaučovým psem :-) Bulteriéři jsou mohutní psi, kteří mají obrovskou sílu ve svém malém, zato mohutném těle. Neumím chodit ladně, neumím ani couvat, jdu rázně, vždy dopředu, kam se nevejdu - to odstrčím, běhám jako závodník a když někdy svůj rallye běh nedobrzdím, tak porazím, co mám v cestě. Když běžím, práší se za mnou, jsem rychlý a pána i paničku předběhnu. Umím i skákat, zatím jsem všechny skoky ustál. Znám ale případy bulíčků, kteří při běhu narazili na překážku, která byla tvrdší, než jejich kosti nebo špatně skočili a zlomili si nohu. Úrazy bulteriérů souvisí s jejich divokým temperamentem, odvážností a neuvědomováním si nebezpečí. Občas mě panička okřikne, když lezu někam, kam bych neměl, protože si neuvědomuju, že by se mi tam mohlo něco stát. Když se někdy vrtím na křesle, ani mě nenapadne, že bych z něj mohl spadnout a něco si zlomit.


Když malá štěňátka rostou, rychle přibývají na váze, jejich klouby ještě nejsou připraveny na velké skoky s tak těžkým tělem. Proto mě panička i pán hlídali, abych nedělal jako štěně hlouposti a neublížil si. Měl jsem zakázáno si divoce hrát i po jídle, aby nedošlo k přetočení mého žaludku, občas se to u pejsků stává a mohli by i umřít. Proto jsme se naučili s pánem i paničkou hrát ne hned po jídle, ale až později.



V prosinci 2007 mi panička s pánem uzavřeli pojistku, která v sobě zahrnuje hned několik pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem, pojištění léčení úrazu nebo nemoci, pojištění uhynutí nebo utracení). Protože umím být divoch a taky jsem tak trochu moula, může se snadno stát, že takovou pojistku
využijeme. Třeba někomu v hravé náladě a hlavně nerad a nechtěně způsobím škodu na majetku nebo budu potřebovat ošetření veterináře a budu rád, že takovou pojistku mám.
 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA