Každý rok se koná v autokempu Podroužek u Netolic sraz golfíků. A protože moje panička i můj páníček golfíka mají, vzali mě s sebou, abych se taky mohl na takový sraz podívat. Stal jsem se maskotem Volkswagen klubu Plzeň :o)

Bylo tam spoustu lidí, skoro všichni si mě chtěli pohladit, po dvou dnech jsem byl vyleštěný, celý uhlazený ...

... někomu jsem si vlezl i na bříško...

... k někomu jsem se jen přitulil nebo se tulil někdo ke mně, holky, kluci ....

 
...můžu jí pusinkovat a zachraňovat, když dělá, že to potřebuje ....

... zbožňuju, když mě hladí a drbe tam, kde to mám nejradši...

... mám ji moc rád a ona mě určitě taky, to se pozná a moc nám to spolu sluší. Chtěla si mě odvézt domů, ale panička mě nepustila :o)

Večer jsme grilovali a seděli venku až dlouho do noci. V chatce jsme měli připravené pelíšky, ale mně se první noc nechtělo spát, pořád jsem chodil ke dveřím a chtěl ven. Všechny jsem tím budil, ale nemohl jsem usnout, přestože jsem byl unavený.

Brzy ráno jsme s paničkou a páníčkem objevili cestičku na louku za kempem, kde jsem se mohl krásně proběhnout. V kempu bylo volné pobíhání zakázáno, tak jsem byl většinou na vodítku, zašel jsem se podívat na labutě, které plavaly na hladině rybníka...

Oběd si dala panička s páníčkem v restauraci, vrchní mi dovolil jít dovnitř a ležet pod stolem. Pak jsme šli všichni na procházku kolem kempu a podívali se na další krásná auta, která dorazila. Večer jsme zase grilovali a já byl unavený, jako snad ještě nikdy. Panička mě vzala do chatky dřív, vyskočil jsem si k ní do postýlky a spal pod spacákem až do rána. Ani jednou mě nenapadlo strašit u dveří a chtít zase někam jít, nožičky mě bolely a měl jsem uchozené polštářky.
Jsem moc rád, že mě s sebou vzali moji lidé na takový výlet a že jsem nemusel být někde zvařený, že jsem mohl být pořád s nimi, ve dne v noci... I když nezapírám, že mi můj gauč nechyběl :o)

 

 

Jednou to přijít muselo - poprvé jsem nespal doma. Od 14.května 2006 jsem se svými páníčky byl neustále den co den, noc co noc. Jezdili jsme na návštěvy a výlety, ale pokaždé jsem se vrátili domů a spali tam, kde to dobře znám. Občas jsem byl doma jen s paničkou nebo s páníčkem, když jeden z nich musel odjet na služební cestu, ale nikdy jsem s nimi nejel na noc pryč. V létě mě chtějí vzít na celý víkend na dovolenou do kempu, tak jsme si teď všichni mohli vyzkoušet, jaké to tam bude a jak to tam spolu zvládneme.

Páníčci se domluvili s kamarády a známými z Volkswagen klubu Plzeň, že si zajedou na společný srazík k vodě, kde si něco dobrého ugrilují a kde přenocují.

 

Cesta byla dlouhá a v nejteplejších dnech měsíce května hodně vyčerpávající. Cestoval jsem na zadní sedačce s bezpečnostními autopásy. Dýchal jsem o sto šest, abych tělo v kožichu aspoň trochu ochladil, ale nejpříjemnějším ochlazením bylo koupání v rybníku hned po příjezdu. Nevrhnul jsem se do něj hned, pěkně pomalu, opatrně. Páníček mě zlehka poléval vodou a já si to báječně užíval. Po koupání jsme se šli projít a prozkoumat okolí místa, kde budeme celý den i noc pobývat, kam se budeme chodit venčit, kam budeme chodit na procházky.

 

 

K večeru se objevili dotěrní komáři a všechny přítomné obtěžovaly svým kousáním. Já byl poštípaný ze všech nejvíc. Z každého štípance se mi udělala boule skoro centimetr velká, na tlapkách, na zádech, na hlavě, na břiše, zkrátka všude. Panička i ostatní, kteří seděli kolem mě, se snažili komáry od mého kožíšku odehnat. Líbilo se mi, že mě pořád hladili, neplácali na mně komáry, nedostával jsem jednu ránu za druhou, ale jedno pohlazení za druhým. Komárů stále přibývalo, tak jediným útočištěm před nimi byl stan.
Slyšel jsem, jak se venku u grilu všichni baví, panička byla ve stanu se mnou. Zkoušel jsem usnout, ale nešlo to. Ostatní se smáli, bavili, měli tam to dobré pivo a masíčko, chtěl jsem být u nich. Po dvou hodinách jsme se i s paničkou k ostatním přidali a vydrželi být vzhůru až do půl druhé. Komárů výrazně ubylo, ale dusno a horko bylo pořád.

Ve stanu jsme se nějak poskládali, nejvíc pohodlí jsem měl asi já, panička s páníčkem se namáčkli do zbytku místa, které jsem jim nechal. Stan jsme měli ze všech nejmenší. Bylo v něm horko, nemohl jsem usnout, měl jsem žízeň. Panička mi dala napít, zkusili jsme spát a na pár hodin se nám to všem povedlo.

 

 

 

Ráno jsme byli vzhůru mezi prvními. Šli jsme se projít, pak panička s pánem začali balit naše věci a odnášet je do auta. Komáři už nás neobtěžovali, to se nám všem ulevilo, i horko nebylo takové jako odpoledne a večer.